Odpovědi na tyto otázky hledali vědci z Katedry environmentálních, biologických a farmaceutických věd a technologií univerzity v italské Kampánii. Vytvořili přehledovou studii, ve které definují význam pojmů „potravinové ztráty“ a „potravinový odpad“ v různých fázích řetězce zásobování potravinami a vyčíslili jejich množství. Popsali opatření, která jsou v současné době přijímána pro prevenci a snižování potravinových ztrát a plýtvání potravinami. Nastínili limity a možné alternativní přístupy, které je třeba zaujmout. Sestavili přehled případových studií a příkladů právních předpisů různých zemí a opatření, která provádí různí účastníci řetězce a neziskové organizace s cílem účinně předcházet ztrátám potravin a jejich plýtvání, případně je snižovat. Zmínili také současná omezení a možné směry výzkumu. Došli k závěru, že porovnání a integrace poznatků a povědomí o tom, kde v řetězci, u kterých potravin a ve kterých zemích dochází k největším ztrátám, je nezbytné pro rozhodnutí, kam a jak co nejúčinněji zaměřit úsilí.
Ke ztrátám potravin dochází mezi výrobou a distribucí převážně v zemích s nízkými příjmy. Vyspělé země naopak plýtvají potravinami především na úrovni spotřebitelů, v maloobchodním segmentu a v sektoru stravovacích služeb. Potenciální strategií pro lepší rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou po potravinách je proto předcházet potravinovým ztrátám a plýtvání. Zaměříme-li se totiž na prevenci, můžeme zlepšit zajištění potravin, snížit dopad na životní prostředí a současně zajistit ekonomické přínosy pro různé účastníky řetězce zásobování potravinami.
Produkce potravin v rámci celého potravinového řetězce – tedy od „vidlí až po vidličku“ – zahrnuje řadu činností souvisejících s výrobou, zpracováním, distribucí a konzumací potravin. Každá fáze řetězce se skládá z několika operací, zemědělských i průmyslových, v jejichž rámci dochází ke ztrátám a plýtvání. Pochopení příčin a určení důvodů, proč dochází ke ztrátám a plýtvání, je klíčovým krokem k dlouhodobému zlepšení účinnosti využívání zdrojů. Ztráty v rámci zásobovacího řetězce obecně závisí na socioekonomických, biologických, chemických, mechanických a environmentálních faktorech. Některé z nich souvisejí s technologiemi, metodami, technikami a postupy, které používají a využívají aktéři systému produkce potravin, jako je mechanizace, agronomické postupy a způsoby řízení zemědělských podniků. Jiné faktory mají návaznost na přírodní příčiny, například na výskyt hmyzu, škůdců, plísní, teplotní podmínky a vlhkost. Důležitou roli hraje i socioekonomické prostředí, například přístup k informacím o trhu. Kombinace těchto prvků může skutečně ovlivnit ztráty a plýtvání potravinami.
Jednou z příčin spojených s produkcí velkého množství potravinového odpadu je urbanizace, která vedla k rozšiřování řetězce zásobování potravinami za účelem uspokojení potravinových potřeb obyvatelstva. Proto je důležité zlepšit techniky a podmínky skladování, přepravy a prodeje, aby se zabránilo ztrátám a plýtvání v důsledku rostoucí vzdálenosti mezi místem výroby a místem konečné spotřeby.
Zájem o zavádění strategií prevence a omezování potravinových ztrát a plýtvání roste. Je důležité, aby opatření vycházela z podrobných informací o tom, kde v řetězci, u kterých potravin a ve kterých zemích dochází k největším ztrátám a jaký je rozsah a hlavní příčiny tohoto problému. To vše může být vodítkem pro různé aktéry, včetně tvůrců politik, při zavádění účinných opatření na snižování množství potravinového odpadu a předcházení jeho vzniku tak, aby z nich měla prospěch celá společnost. Překážkou pro určení nejlepších preventivních postupů je však nedostatek údajů a standardních metod pro hodnocení skutečné účinnosti různých zásahů.
Celou studii najdete zde.
