Ztráty potravin a plýtvání jimi představuje zásadní problém udržitelnosti. Odhaduje se, že se celosvětově ztratí nebo vyplýtvá jedna třetina všech vyprodukovaných potravin, tedy přibližně 1,3 miliardy tun ročně, a zároveň každý devátý člověk čelí hladu. Dopady na životní prostředí, pokud jde o vložené ztracené přírodní zdroje a skleníkové plyny vypouštěné při výrobě vyhozených potravin, jsou značné a ohrožují udržitelnost planety.
V méně rozvinutých zemích dochází ke ztrátám potravin převážně ve fázi výroby a po sklizni, a to především v důsledku ztrát ve fázi manipulace a skladování. Odhaduje se, že jen v EU bylo v roce 2019 vyprodukováno 129 milionů tun potravinového odpadu, což představuje přibližně 20 % vyprodukovaných potravin. Zelenina, ovoce a obiloviny jsou skupiny potravin, které tvoří nejvýznamnější množství potravinového odpadu. Ve fázi spotřeby je jeho podíl největší a představuje téměř dvojnásobek množství odpadu vzniklého ve fázi prvovýroby a zpracování a výroby. V EU distribuce a maloobchod tvoří velmi malou část potravinového odpadu v potravinovém řetězci. Předcházení vzniku potravinových ztrát ve fázi spotřeby má tedy vysokou prioritu. Navíc představuje jeden z nejúčinnějších prostředků ke snížení souvisejících dopadů na životní prostředí, protože vliv této fáze sčítá různé zátěže v celém potravinovém řetězci.
Cílem studie řeckých vědců bylo analyzovat chování spotřebitelů při plýtvání potravinami a určit faktory, které ovlivňují vznik potravinového odpadu v řeckých domácnostech. Průzkum byl proveden mezi 921 řeckými domácnostmi pomocí strukturovaného dotazníku. Studie zkoumala platnost vztahů mezi hlavními parametry modelu (postojem k plýtvání potravinami, subjektivními normami, vnímanou kontrolou chování, záměrem a chováním podle vlastního vyjádření), dále znalostmi týkajícími se prevence plýtvání potravinami, obecnými znalostmi o životním prostředí, plánovacími a nákupními zvyklostmi a demografickými charakteristikami. Výsledky ukázaly, že záměr předcházet vzniku potravinového odpadu a zásobovací návyky jsou přímými determinanty chování při vzniku potravinového odpadu. Záměr byl převážně určen obecným environmentálním postojem, dále pak vnímanou kontrolou chování, postojem k plýtvání potravinami a důsledky i výsledky prevence plýtvání. Oproti tomu subjektivní normy neměly statisticky významný vliv, což naznačuje, že formální a neformální environmentální vzdělávání může pozitivně ovlivnit chování v oblasti prevence plýtvání potravinami prostřednictvím kombinace zkušenostních akcí a poučení. Zjištění studie mohou sloužit jako podklad pro tvorbu politik a podpořit rozvoj účinných kampaní pro předcházení plýtvání potravinami ve fázi spotřeby.
Celkově lze říci, že je potřeba získat hlubší poznatky o příčinách vzniku potravinového odpadu v domácnostech v různých členských státech EU. Tyto poznatky je nutné následně přetvořit v užitečné informace pro osoby s rozhodovací pravomocí na všech úrovních řízení, včetně podniků, které jsou zodpovědné za vypracování a provádění strategií a akčních plánů prevence plýtvání potravinami. V současné době je tato potřeba naléhavější než kdy jindy, pokud má EU splnit své ambiciózní politické cíle, jak jsou stanoveny v evropské Zelené dohodě a strategii „Od vidlí až po vidličku“. Mimo jiné se tato studie přidává k rozsáhlé řadě studií, které podporují účinnost teorie plánovaného chování při studiu různých environmentálních chování.
Celou studii najdete zde.
