Nezařazené

Kolik potravin skutečně končí v koši a proč se nám je nedaří omezit? Prosincová studie založená na reálném měření v domácnostech ukazuje, že rozdíl mezi vnímaným a skutečným plýtváním je výrazný – a že cesta ke změně vede přes konkrétní kategorie potravin.

Školní jídelny a kantýny hrají zásadní roli v utváření stravovacích návyků studentů. Jak ale ukázala pilotní studie provedená na střední škole v Irsku, současná situace je alarmující. Nadměrné plýtvání potravinami, špatná kvalita nabízených pokrmů a neefektivní nakládání s odpadem vytvářejí závažné zdravotní i environmentální problémy. Studenti, kteří se aktivně zapojili do výzkumu, nejen že odhalili hlavní nedostatky, ale také navrhli konkrétní opatření pro udržitelnější přístup ke školnímu stravování.

Plýtvání potravinami je závažným problémem, který má ekologické, ekonomické i sociální dopady. Nová australská studie ukazuje, že klíčovou roli hrají motivace, schopnosti a dostupné možnosti spotřebitelů. Jaké faktory nejvíce ovlivňují hospodaření se zbytky potravin a jaké strategie mohou pomoci snížit jejich plýtvání?

Přestože existuje velké množství výzkumů týkajících se potravinového odpadu v domácnostech, značná část z nich přináší zjištění, která nejsou srovnatelná a obecně přenositelná. Důvodem je zejména to, že jsou omezeny na jednotlivé země nebo regiony. Výsledky také často vykazují značnou variabilitu a nesoulad mezi jednotlivými studiemi. Irští vědci se rozhodli sloučit jednotlivé studie do širších přehledů studií a objasnit základní důvody těchto rozdílů mezi studiemi.

Pro přechod od současného stavu vysokého množství potravinového odpadu v domácnostech k udržitelnější budoucnosti musíme změnit svoje chování. Pobídky přitom fungují daleko lépe než rozkazy a zákazy.

Plýtvání potravinami má závažné environmentální, sociální a ekonomické důsledky. Záměr neplýtvat potravinami a chování spotřebitelů v této oblasti ovlivňuje hned několik faktorů. Vědci z turecké Bandırma Onyedi Eylül University se je pokusili vysvětlit pomocí rozšířené teorie plánovaného chování, která považuje záměr jako primární antecedent chování.

Onemocnění covid-19, jehož pandemie v letech 2019–2021 ochromila a téměř zastavila celý svět, nám do jisté míry dala příležitost přehodnotit životní styl založený na nadměrné spotřebě. Tato studie nám může poskytnout cenné poznatky, které lze extrapolovat i na jiné regionální kontexty, abychom se mohli účinně připravit na budoucí krizové situace.

Většinu území Kataru pokrývá vápencová poušť téměř bez vegetace, zemědělsky je využíváno pouze 2,5 procenta rozlohy země. Jako země s omezenými zemědělskými zdroji je Katar závislý na dovozu potravin ze zahraničí a problematika plýtvání potravinami zde silně rezonuje.

V roce 2020 celý svět zachvátila pandemie onemocnění covid-19, která následně podnítila značný zájem o odolnost potravinových systémů ve Spojených státech a dalších zemích. Stranou všeobecné pozornosti ale zůstal poslední článek potravinového systému – jednotlivé domácnosti.

Předcházení vzniku potravinového odpadu je celosvětově naléhavou politickou prioritou. Řada studií prokázala, že ve vyspělých zemích jsou domácnosti hlavními producenty potravinového odpadu v celém potravinovém řetězci a jsou zodpovědné za zhruba polovinu vyhozených poživatelných potravin.