Potravinové banky v Česku hrají klíčovou roli v boji proti plýtvání potravinami a pomoci lidem v nouzi. Díky spolupráci se státem a firmami se jim v roce 2024 podařilo zachránit 16 600 tun potravin a pomoci 430 tisícům lidí. Vedle každodenní distribuce potravin se zapojují i do krizové pomoci, například při povodních. Rostoucí podpora a investice do infrastruktury umožňují jejich další rozvoj a efektivnější pomoc.

Každý rok se po celém světě vyhodí obrovské množství potravin, přestože by mohly pomoci těm, kteří je nejvíce potřebují. Společnost Tesco a irský sociální podnik FoodCloud se proto v roce 2013 spojily, aby vytvořily systém, který umožňuje efektivní redistribuci neprodaných potravin místním charitám a komunitám. Od skromných začátků v jedné prodejně v Dublinu se projekt rozrostl do tisíců obchodů ve Velké Británii, Irsku a dalších zemích. Díky inovativním technologiím, spolupráci s partnery jako FareShare a OLIO a zapojení zaměstnanců a dobrovolníků se podařilo zachránit více než 145 milionů jídel. Jak se tento revoluční model stal inspirací pro další maloobchodní řetězce a jaké výzvy a úspěchy jej provázely?

Průmysl spojený s gastronomií je nevyhnutelně propojen s tvorbou různých druhů odpadů, včetně zbytků jídla, obalového materiálu či různých chemikálií. Řízení a dohled nad těmito odpady zajišťují různé zákonné předpisy. Právní předpisy se věnují regulaci biodegradovatelného materiálu pocházejícího z kuchyní a jídelen, jako jsou provozovny zpracovávající potraviny, restaurace a podobná zařízení.

Většinový podíl na plýtvání jídlem není způsoben domácnostmi nebo supermarketovými regály, ale již na úrovni výroby a distribuce, kde se ztratí až 1,5 miliardy tun potravin. Z nedávné studie od Capgemini Research Institute vyplynulo, že ke zbytečným ztrátám dochází kvůli nedostatečné koordinaci v potravinovém průmyslu.

Během pandemie se proměnilo vnímání spotřebitelů, resp. jejich pohled na plýtvání. Ochota zabývat se tímto tématem se dle zprávy Výzkumného institutu Capgemini zdvojnásobila. Data ukazují, že zatímco před rokem 2020 si problém plýtvání potravinami uvědomovalo 33 % spotřebitelů, v současné době je to 72 %. Důvodem jsou rostoucí ceny potravin, problémy s dodavatelskými řetězci, pandemie a zvyšující se povědomí o udržitelnosti.

Potravinový odpad je významným zdrojem skleníkových plynů: způsobuje 8–10 % globálních emisí. Asi 40 % globální potravinové produkce se přitom vyhodí ještě předtím, než se stihne zkonzumovat. S omezením ztrát i plýtvání mohou výrobcům a maloobchodníkům pomoci technologie, například budováním inteligentních dodavatelských řetězců.

Přestože mají biologicky rozložitelné odpady vysoký energetický potenciál a jen v České republice jich ročně vzniká až 2 miliony tun, končí běžně nevyužité na skládkách, odkud ohrožují životní prostředí. Jejich odklonem ze skládek a následným energetickým využitím by přitom u nás bylo možné ušetřit přes 200 milionů m3 emisí oxidu uhličitého, a dokonce více než 300 milionů m3 emisí metanu, které jsou klíčovými plyny způsobující tzv. skleníkový efekt.  Řešením je ekologická recyklace na zelenou energii.

Jaké druhy potravin nejčastěji končí jako odpad a proč k tomu dochází? Tato problematika je zajímavá nejen z hlediska odpadového hospodářství, ale i z toho důvodu, že takto nevyužité potraviny představují i ztrátu finančních prostředků. Původně jsem se zamýšlel nad kompostováním. Při rešerši materiálů jsem narazil na několik podrobných evropských studií o bioodpadech a věnoval jsem se jejich prostudování.

Jako nejvýznamnější původce gastro odpadu můžeme v tuzemsku označit domácnosti.  Pozitivní vak je, že se Česko umísťuje pod průměrem Evropské unie, když na každého občana připadá ročně přibližně 56 kilogramů nevyužitých potravin. Vyplývá to z údajů Ministerstva zemědělství ČR (MZe).