Většinu území Kataru pokrývá vápencová poušť téměř bez vegetace, zemědělsky je využíváno pouze 2,5 procenta rozlohy země. Jako země s omezenými zemědělskými zdroji je Katar závislý na dovozu potravin ze zahraničí a problematika plýtvání potravinami zde silně rezonuje.

V roce 2020 celý svět zachvátila pandemie onemocnění covid-19, která následně podnítila značný zájem o odolnost potravinových systémů ve Spojených státech a dalších zemích. Stranou všeobecné pozornosti ale zůstal poslední článek potravinového systému – jednotlivé domácnosti.

Předcházení vzniku potravinového odpadu je celosvětově naléhavou politickou prioritou. Řada studií prokázala, že ve vyspělých zemích jsou domácnosti hlavními producenty potravinového odpadu v celém potravinovém řetězci a jsou zodpovědné za zhruba polovinu vyhozených poživatelných potravin.

Vzhledem k tomu, že množství potravinového odpadu v posledních letech stále narůstá, zaměřuje se pozornost na snahy o jeho eliminaci už na úrovni domácností, kde v zemích s vysokými příjmy vzniká značná část potravinového odpadu. Vzdělávání spotřebitelů a infrastruktura pro kompostování v domácím prostředí může přinést přínosné výsledky pro venkovské regiony, kde mnoho domácností již kompostuje nebo se k tomu chystá a kde jiné možnosti nakládání s potravinovým odpadem nemusí být tak životaschopné.

Přestože jsou maloobchodní prodejci zodpovědní pouze za poměrně nízký podíl potravinového odpadu, nepřímo přispívají k plýtvání v dalších fázích potravinového řetězce. Za hnací sílu plýtvání potravinami se považují běžné marketingové praktiky, jako je stanovení cen výrobků, jejich umístění v rámci prodejny, zajištění vysokých estetických standardů, poskytování velkého množství výrobků v kteroukoli denní a roční dobu a také distribuční dohody. Vzhledem k nedávnému posunu hodnot spotřebitelů směrem k vyšší úrovni udržitelnosti sklízejí tyto praktiky stále častěji značnou kritiku ve veřejné diskusi.

Se zhoršující se globální změnou klimatu se do centra celosvětové pozornosti dostala problematika ochrany životního prostředí. Země celého světa se věnují udržitelnému rozvoji zdrojů, aby snížily negativní dopady klimatické změny na lidskou společnost. Důležitým aspektem udržitelného rozvoje je snižování míry plýtvání zdroji, kam z nemalé části patří i potravinový odpad. Čína je součástí celosvětového úsilí o řešení potravinové krize prostřednictvím plánu udržitelného rozvoje zaměřeného na snížení plýtvání potravinami. Přestože Čína od roku 2013 podporuje kampaň Čistý talíř, výsledky jsou stále neuspokojivé a k plýtvání potravinami dochází i nadále, což omezuje udržitelný rozvoj čínské společnosti a ekonomiky.

Přibližně jedna třetina potravin vyprodukovaných na světě pro lidskou spotřebu se každoročně ztratí nebo vyplýtvá. To představuje ztrátu přírodních zdrojů spotřebovaných v rámci řetězce zásobování potravinami, která může mít negativní dopady i na zajištění potravin. Je ještě možné zabránit ztrátám potravin a jejich plýtvání? Jsme schopni najít lepší rovnováhou mezi nabídkou a poptávkou po potravinách, snížit dopad na životní prostředí a zajistit ekonomický přínos pro účastníky potravinového řetězce?

Zhruba jedna třetina potravin vyprodukovaných pro lidskou spotřebu se celosvětově ztratí nebo vyplýtvá, což představuje přibližně 1,3 miliardy tun ročně. To nevyhnutelně také znamená, že obrovské množství zdrojů používaných při výrobě potravin se spotřebuje zbytečně a že emise skleníkových plynů způsobené výrobou potravin, které se následně ztratí nebo vyplýtvají, jsou rovněž zbytečné.

Proč domácnosti plýtvají potravinami a jak tomu lze zabránit? Odpovědi na tyto otázky jsou důležité, protože většina potravin ve vyspělých zemích se vyplýtvá na úrovni spotřebitelů. Podněcovat lidi ke snižování míry plýtvání potravinami je náročné a vyžaduje to důkladné pochopení faktorů ovlivňujících chování a překážek bránících změně.