Přestože existuje velké množství výzkumů týkajících se potravinového odpadu v domácnostech, značná část z nich přináší zjištění, která nejsou srovnatelná a obecně přenositelná. Důvodem je zejména to, že jsou omezeny na jednotlivé země nebo regiony. Výsledky také často vykazují značnou variabilitu a nesoulad mezi jednotlivými studiemi. Irští vědci se rozhodli sloučit jednotlivé studie do širších přehledů studií a objasnit základní důvody těchto rozdílů mezi studiemi.

Pro přechod od současného stavu vysokého množství potravinového odpadu v domácnostech k udržitelnější budoucnosti musíme změnit svoje chování. Pobídky přitom fungují daleko lépe než rozkazy a zákazy.

Plýtvání potravinami má závažné environmentální, sociální a ekonomické důsledky. Záměr neplýtvat potravinami a chování spotřebitelů v této oblasti ovlivňuje hned několik faktorů. Vědci z turecké Bandırma Onyedi Eylül University se je pokusili vysvětlit pomocí rozšířené teorie plánovaného chování, která považuje záměr jako primární antecedent chování.

Onemocnění covid-19, jehož pandemie v letech 2019–2021 ochromila a téměř zastavila celý svět, nám do jisté míry dala příležitost přehodnotit životní styl založený na nadměrné spotřebě. Tato studie nám může poskytnout cenné poznatky, které lze extrapolovat i na jiné regionální kontexty, abychom se mohli účinně připravit na budoucí krizové situace.

Většinu území Kataru pokrývá vápencová poušť téměř bez vegetace, zemědělsky je využíváno pouze 2,5 procenta rozlohy země. Jako země s omezenými zemědělskými zdroji je Katar závislý na dovozu potravin ze zahraničí a problematika plýtvání potravinami zde silně rezonuje.

V roce 2020 celý svět zachvátila pandemie onemocnění covid-19, která následně podnítila značný zájem o odolnost potravinových systémů ve Spojených státech a dalších zemích. Stranou všeobecné pozornosti ale zůstal poslední článek potravinového systému – jednotlivé domácnosti.

Předcházení vzniku potravinového odpadu je celosvětově naléhavou politickou prioritou. Řada studií prokázala, že ve vyspělých zemích jsou domácnosti hlavními producenty potravinového odpadu v celém potravinovém řetězci a jsou zodpovědné za zhruba polovinu vyhozených poživatelných potravin.

Vzhledem k tomu, že množství potravinového odpadu v posledních letech stále narůstá, zaměřuje se pozornost na snahy o jeho eliminaci už na úrovni domácností, kde v zemích s vysokými příjmy vzniká značná část potravinového odpadu. Vzdělávání spotřebitelů a infrastruktura pro kompostování v domácím prostředí může přinést přínosné výsledky pro venkovské regiony, kde mnoho domácností již kompostuje nebo se k tomu chystá a kde jiné možnosti nakládání s potravinovým odpadem nemusí být tak životaschopné.

Přestože jsou maloobchodní prodejci zodpovědní pouze za poměrně nízký podíl potravinového odpadu, nepřímo přispívají k plýtvání v dalších fázích potravinového řetězce. Za hnací sílu plýtvání potravinami se považují běžné marketingové praktiky, jako je stanovení cen výrobků, jejich umístění v rámci prodejny, zajištění vysokých estetických standardů, poskytování velkého množství výrobků v kteroukoli denní a roční dobu a také distribuční dohody. Vzhledem k nedávnému posunu hodnot spotřebitelů směrem k vyšší úrovni udržitelnosti sklízejí tyto praktiky stále častěji značnou kritiku ve veřejné diskusi.