Vzhledem k tomu, že množství potravinového odpadu v posledních letech stále narůstá, zaměřuje se pozornost na snahy o jeho eliminaci už na úrovni domácností, kde v zemích s vysokými příjmy vzniká značná část potravinového odpadu. Vzdělávání spotřebitelů a infrastruktura pro kompostování v domácím prostředí může přinést přínosné výsledky pro venkovské regiony, kde mnoho domácností již kompostuje nebo se k tomu chystá a kde jiné možnosti nakládání s potravinovým odpadem nemusí být tak životaschopné.

Přestože jsou maloobchodní prodejci zodpovědní pouze za poměrně nízký podíl potravinového odpadu, nepřímo přispívají k plýtvání v dalších fázích potravinového řetězce. Za hnací sílu plýtvání potravinami se považují běžné marketingové praktiky, jako je stanovení cen výrobků, jejich umístění v rámci prodejny, zajištění vysokých estetických standardů, poskytování velkého množství výrobků v kteroukoli denní a roční dobu a také distribuční dohody. Vzhledem k nedávnému posunu hodnot spotřebitelů směrem k vyšší úrovni udržitelnosti sklízejí tyto praktiky stále častěji značnou kritiku ve veřejné diskusi.

Se zhoršující se globální změnou klimatu se do centra celosvětové pozornosti dostala problematika ochrany životního prostředí. Země celého světa se věnují udržitelnému rozvoji zdrojů, aby snížily negativní dopady klimatické změny na lidskou společnost. Důležitým aspektem udržitelného rozvoje je snižování míry plýtvání zdroji, kam z nemalé části patří i potravinový odpad. Čína je součástí celosvětového úsilí o řešení potravinové krize prostřednictvím plánu udržitelného rozvoje zaměřeného na snížení plýtvání potravinami. Přestože Čína od roku 2013 podporuje kampaň Čistý talíř, výsledky jsou stále neuspokojivé a k plýtvání potravinami dochází i nadále, což omezuje udržitelný rozvoj čínské společnosti a ekonomiky.

Přibližně jedna třetina potravin vyprodukovaných na světě pro lidskou spotřebu se každoročně ztratí nebo vyplýtvá. To představuje ztrátu přírodních zdrojů spotřebovaných v rámci řetězce zásobování potravinami, která může mít negativní dopady i na zajištění potravin. Je ještě možné zabránit ztrátám potravin a jejich plýtvání? Jsme schopni najít lepší rovnováhou mezi nabídkou a poptávkou po potravinách, snížit dopad na životní prostředí a zajistit ekonomický přínos pro účastníky potravinového řetězce?

Zhruba jedna třetina potravin vyprodukovaných pro lidskou spotřebu se celosvětově ztratí nebo vyplýtvá, což představuje přibližně 1,3 miliardy tun ročně. To nevyhnutelně také znamená, že obrovské množství zdrojů používaných při výrobě potravin se spotřebuje zbytečně a že emise skleníkových plynů způsobené výrobou potravin, které se následně ztratí nebo vyplýtvají, jsou rovněž zbytečné.

Proč domácnosti plýtvají potravinami a jak tomu lze zabránit? Odpovědi na tyto otázky jsou důležité, protože většina potravin ve vyspělých zemích se vyplýtvá na úrovni spotřebitelů. Podněcovat lidi ke snižování míry plýtvání potravinami je náročné a vyžaduje to důkladné pochopení faktorů ovlivňujících chování a překážek bránících změně.

Ačkoli se plýtvání potravinami ze strany spotřebitelů věnuje stále větší pozornost jak ve veřejné, tak ve vědecké sféře, jeho komplexní povahu vědci ještě zcela nerozluštili.

Předcházení potravinovým ztrátám a plýtvání potravinami je proto potenciální strategií pro lepší vyváženost nabídky a poptávky po potravinách a má zásadní význam pro zlepšení potravinové bezpečnosti při současném snížení dopadu na životní prostředí a zajištění ekonomických přínosů pro různé účastníky potravinového řetězce.

Plýtvání potravinami se věnuje velká pozornost akademické obce, neziskových organizací i vlád, protože škody na životním prostředí a finanční ztráty, které způsobuje, se každým dnem zvyšují a nutí odpovědné činitele k přijetí preventivních opatření.