Přibližně třetina všech potravin na světě se každoročně ztratí nebo vyplýtvá. To představuje ztrátu přírodních zdrojů spotřebovaných v rámci potravinového řetězce, která může mít negativní dopad i na potravinovou bezpečnost.

Zatímco ke ztrátám potravin dochází mezi výrobou a distribucí a převažují v zemích s nízkými příjmy, k plýtvání potravinami dochází především na úrovni spotřebitelů, v maloobchodě a v sektoru stravovacích služeb, a to zejména ve vyspělých zemích.

Předcházení potravinovým ztrátám a plýtvání potravinami je proto potenciální strategií pro lepší vyváženost nabídky a poptávky po potravinách a má zásadní význam pro zlepšení potravinové bezpečnosti při současném snížení dopadu na životní prostředí a zajištění ekonomických přínosů pro různé účastníky potravinového řetězce.

Proto se vědci z University of Campania v Itálii zaměřili na přehled případových studií a příkladů právních předpisů z různých zemí a opatření prováděných různými účastníky potravinového řetězce a neziskovými organizacemi s cílem účinně předcházet ztrátám potravin a plýtvání potravinami a nebo je snižovat. Uvádí také současná omezení a možné směry výzkumu. Ve svém odborném článku dochází k závěru, že porovnání a integrace poznatků a povědomí o tom, kde v potravinovém řetězci, u kterých potravin a ve kterých zemích dochází k největším ztrátám, je nezbytné pro rozhodnutí, kam a jak co nejúčinněji zaměřit úsilí.

Celou analýzu najdete zde