540 miliard dolarů: plýtvání jako byznysový problém
Nejrozsáhlejší ze tří studií pochází od americké technologické společnosti Avery Dennison, která ji zveřejnila 6. ledna 2026. Ve spolupráci s analytickým institutem Centre for Economics and Business Research (CEBR) oslovila přes 3 500 vedoucích pracovníků z maloobchodu a potravinářských dodavatelských řetězců v sedmi zemích světa.
Výsledky jsou varovné: globální ekonomické náklady plýtvání jídlem v maloobchodním řetězci – od zpracování po prodejnu – dosáhnou v letošním roce odhadovaných 540 miliard dolarů, oproti 526 miliardám v roce 2025. Průměrně jde o ztrátu odpovídající 33 % celkových tržeb firem v potravinářském řetězci. Pokud se nic nezmění, kumulativní ztráty v letech 2025 až 2030 přesáhnou 3,4 bilionu dolarů.
Klíčovým problémem je nedostatečná viditelnost: 61 % firem přiznává, že nemá úplný přehled o tom, kde ve svém řetězci k plýtvání dochází, a 56 % označuje přepravu za největší slepé místo. Nejhůře zvladatelnou kategorií je maso – na něj poukazuje 50 % respondentů, následuje čerstvé ovoce a zelenina (45 %) a pečivo (28 %). Samotné plýtvání masem letos přijde globální ekonomiku na 94 miliard dolarů.
Přestože situace zní pesimisticky, studie přináší i důležitý signál: 73 % lídrů z oboru vnímá boj s plýtváním jako obchodní příležitost, nikoli pouze jako ekologickou povinnost. Avery Dennison přitom jako součást zprávy představila konkrétní příklady firem, kde RFID technologie a chytré systémy sledování zásob již přináší měřitelné výsledky – Walmart, Kroger, Chipotle i Ben & Jerry’s.
Britové: plýtvám méně než ostatní. Jenže to říká 80 % z nich
Druhý výzkum přináší pohled na spotřebitele. Organizace Love Food Hate Waste (provozovaná britskou neziskovou agenturou WRAP) zveřejnila 9. března 2026 – v rámci každoroční kampaně Food Waste Action Week – výsledky průzkumu mezi britskou veřejností.
Zjištění jsou přinejmenším překvapivá: 64 % Britů se domnívá, že určité množství plýtvání jídlem doma je prostě nevyhnutelné. Za hlavní příčiny označují rychlé kažení potravin a matoucí data spotřeby, nepředvídatelnost každodenního života a problémy s odhadováním porcí. Zároveň platí, že 80 % dotázaných věří, že plýtvají méně než národní průměr – což je statisticky nemožné.
Data přitom ukazují jiný obrázek: průměrná čtyřčlenná britská domácnost vyhodí ročně jídlo v hodnotě 1 000 liber (přibližně 30 000 Kč). Celkem se v britských domácnostech ročně vyhodí 4,4 milionu tun jedlého jídla, čímž vzniká 16 milionů tun skleníkových plynů. Průměrný Brit vyhodí jídlo v hodnotě tří jídel týdně.
Průzkum je důležitý zejména proto, že pojmenovává klíčový paradox: lidé si myslí, že problém mají ostatní, nikoli oni sami. Právě tato psychologická slepota je jednou z největších překážek skutečné změny chování.
ReFED: pět trendů, které budou plýtvání formovat v roce 2026
Třetí zdroj je analytický. Americká nezisková organizace ReFED – přední americký think-tank zaměřený na plýtvání jídlem – zveřejnila 7. ledna 2026 svůj výroční výhled. Identifikuje pět klíčových trendů pro rok 2026:
Za prvé, inflace mění chování spotřebitelů k lepšímu. Průzkum NielsenIQ a ReFED z listopadu 2025 ukázal, že 45 % Američanů více využívá zbytky jídla, 40 % věnuje větší pozornost tomu, aby čerstvé potraviny neskončily v koši, a 48 % omezuje nákup zbytného zboží.
Za druhé, firmy začínají upřednostňovat řešení, která lze zabudovat přímo do provozních procesů, a to bez závislosti na opakované změně chování zaměstnanců. Příkladem je spolupráce Whole Foods Market a společnosti Mill, která zpracovává odpad z ovoce a zeleniny na krmivo pro drůbež a zároveň generuje data pro chytřejší objednávky.
Za třetí, umělá inteligence se stává reálným nástrojem: pomáhá zlepšovat nákupní plánování, sledovat plýtvání v kuchyních nebo propojovat přebytečné jídlo z obchodů se zákazníky hledajícími slevy. Za čtvrté, otázka plýtvání jídlem získává silnější politickou podporu na federální úrovni v USA. A za páté, téma začíná přitahovat filantropické investory motivované sociálním dopadem – potravinovou bezpečností a dostupností jídla.
Co z toho plyne?
Všechny tři studie potvrzují, že plýtvání jídlem nelze řešit jedním nástrojem. Vyžaduje souběžný tlak na technologické inovace v dodavatelském řetězci, změnu spotřebitelského sebehodnocení a systematické politické prostředí. Rok 2026 přitom ukazuje, že propast mezi ambicemi a realitou zůstává hluboká: přes čtvrtina průmyslových lídrů nepočítá s tím, že splní cíl OSN snížit plýtvání o 50 % do roku 2030.
Přesto existuje důvod ke střízlivému optimismu. Ekonomická motivace – dlouho podceňovaná – se stává silnějším hybatelem než samotná ekologická agenda. A to může být klíčem ke skutečné změně.
Zdroje:
- Avery Dennison: Making the Invisible Visible (leden 2026)
- Love Food Hate Waste / WRAP: Food Waste Action Week průzkum (březen 2026)
- ReFED: What’s Ahead? Our 2026 Food Waste Forecast (leden 2026)
