Potravinový odpad zatěžuje popelnice i obecní rozpočty
Komunální odpadové hospodářství v Česku se musí přizpůsobovat rostoucím požadavkům na třídění a omezování skládkování. Podle údajů uvedených ve studii představuje biologická složka 29 až 40 % hmotnosti obsahu černých popelnic. Celková roční produkce potravinového odpadu v České republice dosahuje přibližně 1,1 milionu tun a více než 76 % z tohoto množství vzniká v domácnostech.
Pro obce má problém také přímý finanční rozměr. Studie uvádí, že reálné náklady na svoz a skládkování jedné tuny směsného komunálního odpadu se pohybují přibližně mezi 2 500 a 3 500 Kč. Současně se postupně zvyšují zákonné cíle třídění komunálních odpadů.
Výzkum vznikl v rámci projektu „Efektivní a udržitelné nakládání s potravinovými odpady v obcích“. Do sledování byly zapojeny Bílovec, Hradec Králové, Lipno nad Vltavou, Město Albrechtice, Rožnov pod Radhoštěm a Slaný. Výběr zahrnoval obce rozdílné velikosti, typu zástavby, demografické struktury i zatížení cestovním ruchem.
Rozbory popelnic odhalily velké rozdíly mezi obcemi
Výzkumníci prováděli fyzické rozbory reprezentativních vzorků směsného komunálního odpadu o hmotnosti přibližně 500 kg a třídili je do 23 kategorií. U potravinového odpadu rozlišovali zejména vyhnutelnou složku, tedy potraviny původně vhodné k lidské spotřebě, a nevyhnutelné části, například kosti, pecky, skořápky nebo slupky.
Pro praktické hodnocení obcí autoři využili index plýtvání ve směsném odpadu, který porovnává množství vyhnutelného a nevyhnutelného potravinového odpadu. Čím vyšší hodnota, tím více poživatelného jídla připadá na jednu jednotku nevyhnutelných zbytků.
Výsledky se výrazně lišily. Lipno nad Vltavou dosáhlo hodnoty 4,35, Město Albrechtice 3,13, Slaný 2,67, Bílovec 1,52, Rožnov pod Radhoštěm 1,39 a Hradec Králové 1,11. Studie současně upozorňuje, že samotná hodnota indexu musí být vykládána v místním kontextu.
Příklad Města Albrechtice ukazuje, že technické opatření nemusí automaticky znamenat omezení plýtvání. Po distribuci 650 kompostérů výrazně kleslo množství zahradní zeleně ve směsném odpadu, podíl vyhnutelného potravinového odpadu však zůstával vysoký. Kompostéry tedy pomohly odklonit zahradní hmotu, ale samy nezměnily nakládání domácností s potravinami.
Důležitá je cena, četnost svozu i chování domácností
Studie spojuje rozdíly mezi obcemi také s nastavením poplatků a frekvencí svozu. Omezení svozu směsného komunálního odpadu z jednoho týdne na čtrnáct dní vytváří podle autorů tlak na lepší využívání nádob na biologický a kuchyňský odpad.
Významnou roli mají rovněž demografické podmínky. Výzkum upozorňuje například na vysoký podíl jednočlenných domácností, u nichž může být problémem nemožnost sdílet nakoupené potraviny nebo nevhodná velikost běžných balení. V některých obcích se promítá také dojíždění za prací nebo cestovní ruch.
Výsledky proto ukazují, že samotné pořízení nádob nebo kompostérů nestačí. Infrastruktura musí být spojena s ekonomickou motivací a opatřeními zaměřenými na skutečné chování obyvatel.
Sběr jedlých olejů vychází velmi příznivě, kompostárny závisí na velikosti obce
Ekonomická část studie podrobně hodnotila čtyři opatření: domácí a zahradní kompostování, obecní kompostárny, sběr jedlých olejů a školní kompostování. Autoři sledovali čistou současnou hodnotu, poměr přínosů a nákladů a dobu návratnosti. Zároveň odlišovali přímé finanční dopady na rozpočet obce od širších společenských přínosů.
Nejpříznivěji vychází sběr použitých jedlých olejů. Ve všech šesti sledovaných obcích byla čistá současná hodnota kladná i bez dotační podpory. Důvodem jsou nízké vstupní a provozní náklady, tržní zájem o vytříděnou surovinu a také úspory spojené s omezením vylévání olejů do kanalizace.
Domácí a zahradní kompostování je naopak výrazně závislé na dotacích. Bez podpory vyšlo ve sledovaných obcích záporně nebo na hranici ekonomické přijatelnosti, zatímco při 85% dotační podpoře bylo hodnoceno jako přínosné ve všech obcích.
U obecních kompostáren rozhoduje zejména velikost obce a množství zpracovávaného materiálu. Ve větších městech může být zařízení ekonomicky udržitelné, zatímco v Lipně nad Vltavou zůstala čistá současná hodnota i s dotací záporná, přibližně −2,69 milionu Kč. Studie proto pro malé obce doporučuje spíše sdílení kapacit a meziobecní spolupráci.
Zvláštním případem je školní kompostování. V celospolečenském hodnocení vykazuje vysoké přínosy díky vzdělávání a dlouhodobému působení na žáky a jejich domácnosti. Autoři však zároveň upozorňují, že z čistě finančního pohledu obce je toto opatření ztrátové. Jeho význam proto spočívá především v preventivní a vzdělávací funkci, nikoli v přímém výnosu pro obecní rozpočet.
Jedno opatření nestačí
Hlavním závěrem studie je, že jednorázová a izolovaná technická opatření mají omezenou účinnost. Obce by měly kombinovat různé nástroje podle velikosti, charakteru zástavby a místních podmínek.
Autoři doporučují nejprve využívat nízkonákladová opatření s rychlou návratností, mezi která řadí například sběr použitých jedlých olejů. Další stupeň tvoří dotačně podporované domácí a školní kompostování nebo oddělený sběr kuchyňského odpadu. Nejnákladnější infrastruktura, například velké kompostárny a zařízení pro energetické využití biologických odpadů, má podle studie ekonomický smysl zejména při spolupráci více obcí. Investice do infrastruktury mají být současně propojeny s úpravou poplatků, vhodnou frekvencí svozu a kontrolou třídění.
Zdroj: VOLOŠINOVÁ, Dagmar; KOŘÍNEK, Robert; HRUŠKA, Lubor; ŠUTAROVÁ, Petra; BAŽIL, Petr; KOŽÍŠEK, Matěj. Méně v popelnicích, více v rozpočtu: Jak efektivně řešit potravinové odpady v českých obcích. WASTE FORUM. 2026, č. 3, s. 246–258.
