Někdy stačí přečíst si název zákona a člověka napadne něco, co zákonodárce zřejmě vůbec nezamýšlel. Tak třeba zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích. Kdykoli jsem besedoval s žáky a studenty základních a středních škol na téma potravinového odpadu, nikdy jsem si neodpustil ironickou poznámku. Jak může zákonodárce míchat potraviny a tabákové výrobky? Jídlo a cigarety? Výživu a závislost?

Člověk by skoro řekl, že sto desítka z roku devadesát sedm je zákon o návykových látkách.

Samozřejmě trochu přeháním. Jablko není cigareta, mrkev není doutník a kváskový chleba není krabička marlborek. Jenomže třicet let po přijetí tohoto zákona začíná být jeho název zajímavější, než jeho autoři mohli tušit.

Protože se mezitím masově rozšířil jeden zvláštní stravovací trend. Jídlo, které se stále méně podobá jídlu. Říkáme mu ultrazpracované potraviny.

A věda začíná klást nepříjemnou otázku: nejsou některé z nich konstruovány tak, že člověka neobyčejně účinně nutí pokračovat v konzumaci?

Výzkumnice Ashley Gearhardtová a její kolegové upozorňují, že zejména ultrazpracované výrobky kombinující vysoké množství rafinovaných sacharidů a tuků vykazují vlastnosti spojované s návykovým chováním: silnou touhu, ztrátu kontroly, nadměrnou konzumaci a pokračování v ní navzdory negativním následkům. Autoři zároveň správně upozorňují, že věda ještě nemá všechny odpovědi a že „závislost na ultrazpracovaných potravinách“ není jednoduše totéž jako závislost na nikotinu.

Nechci démonizovat vůbec žádné potraviny. Chci démonizovat naši naivitu.

Když nestačí vůle

Dlouho jsme si totiž zdravotní problémy spojené s jídlem vysvětlovali jednoduchou rovnicí: Moc jíš. Tak jez méně. Jenomže tohle je asi stejně sofistikovaná rada jako říct alkoholikovi: Přestaň tolik pít.

Moderní potravinářský průmysl umí vyrobit produkt, který je levný, energeticky vydatný, chuťově intenzivní a okamžitě připravený ke konzumaci. To je samozřejmě bezvadné, protože většina lidí spěchá ve všem co, dělá. Včetně toho, co jí. A zdravotní problémy začíná řešit teprve v ordinaci.

Kevin Hall a jeho kolegové z amerického NIH udělali v roce 2019 mimořádně zajímavý kontrolovaný experiment. Dvacet lidí dostávalo střídavě ultrazpracovanou a nezpracovanou stravu. Nabízená jídla byla sestavena tak, aby byla srovnatelná v řadě nutričních parametrů. Přesto lidé při ultrazpracované dietě spontánně přijímali více energie a přibírali.

Nemyslím si, že by byla na místě nějaká hysterie. Jenom si myslím, že bychom neměli zavírat oči před nepříjemnými fakty.

Food and Food Waste

A teď se dostávám k druhé straně problému. V potravinových bankách dlouhodobě s potravinovým odpadem a připadá mi zvláštní, jak jsme oddělili dvě věci, které spolu bytostně souvisejí: co jíme a co vyhazujeme.

Evropská unie právě udělala zajímavý krok v oblasti obalů. Nové nařízení se nejmenuje pouze Packaging Regulation. Jmenuje se: Packaging and Packaging Waste Regulation.

Nařízení o obalech a obalových odpadech. To „and waste“ je v tom legislativním nařízení velmi důležité.

Regulátor se už nedívá jen na výrobek. Dívá se na celý jeho životní cyklus – včetně odpadu, který po něm zůstává. Evropské nařízení 2025/40 skutečně stanovuje pravidla pro celý životní cyklus obalů a zahrnuje prevenci vzniku obalových odpadů, opětovné použití, sběr i zpracování.

Proč stejným způsobem neuvažovat o jídle?

Líbilo by se mi, kdyby se český zákon o potravinách přejmenoval. Vypustil bych z jeho názvu tu návykovou látku a namísto ní bych tam vložil potravinový odpad. Výsledek by vypadal takhle: Zákon o potravinách a potravinovém odpadu.

Ale samozřejmě nejde jen o přejmenování zákona. Jde především o změnu myšlení.

Potravinová politika budoucnosti nemůže končit u otázky, zda je výrobek hygienicky bezpečný a zda má správnou etiketu. Musí řešit celý řetězec. Co vyrábíme. Co prodáváme. Co jíme. Co to dělá s naším zdravím. A co nakonec vyhodíme.

Dvě velké změny

Myslím, že celý ekosystém kolem potravin (pěstitele, dovozce, výrobu, retail, jídelny i domácnosti) čekají dvě velké změny. První bude zdravotní. Spotřebitelé budou stále lépe chápat rozdíl mezi skutečným jídlem a průmyslově vytvořeným produktem, jehož obchodním úspěchem je mimo jiné to, že po něm člověk sáhne znovu.

Neznamená to konec potravinářského průmyslu. Naopak. Je to jeho obrovská podnikatelská příležitost. Vyhraje ten, kdo dokáže vyrobit potraviny pohodlné, dostupné a chutné, ale současně takové, které budou podporovat zdraví místo nekonečné konzumace.

Druhá velká změna bude odpadová. Přestane být normální vypěstovat obilí, spotřebovat vodu, půdu, energii, lidskou práci, naftu na dopravu, elektřinu na chlazení, obalový materiál a místo v regálu – a celý výsledek nakonec hodit do kontejneru.

To není odpad. To je účet za naši hloupost.

A obě ty velké změny spolu souvisejí víc, než se zdá. Budeme muset začít přemýšlet o potravinách nikoli jako o nekonečném proudu levného spotřebního zboží, ale jako o hodnotě. Kupovat méně. Kupovat lépe. Jíst lépe. A vyhazovat méně.

Zpátky ke skutečnému jídlu

Jak říká můj oblíbený slogan, který používá potravinový řetězec Albert: Stojí za to jíst lépe. A jak to udělat? Možná by stačilo vrátit k docela obyčejné otázce: Je tohle ještě jídlo, nebo už ne? Jablko odpoví samo. Vejce taky. Brambora nepotřebuje marketingovou agenturu. Ryba nepotřebuje na přední straně obalu nápis HIGH PROTEIN. A čočka nepotřebuje influencera. Protože čím složitější je vysvětlování, proč bychom něco měli jíst, tím víc bych zbystřil.

Budoucnost zdravého stravování, o které nám jde především, protože hlady tady už dávno nikdo neumírá, nebude podle mě v tom, že budeme celý den měřit glukózu, počítat molekuly a objednávat další krabičku doplňků stravy.

Bude možná mnohem prostší.

Jíst skutečné jídlo. Jíst, jenom když máme hlad. Přestat jíst, když hlad nemáme. A nevyhazovat to, co někdo jiný může sníst.

Dobře jíst a neplýtvat

Před třiceti lety jsme dali do názvu jednoho zákona potraviny a tabákové výrobky. Možná jednou tabák z toho názvu zmizí. A místo něj přibude mnohem důležitější slovo: potravinový odpad. Food and Food Waste. Protože zdravá společnost by měla umět dvě věci současně: dobře jíst a neplýtvat.

Autor textu: Pavel Kosorin, ředitel Potravinové banky pro Brno a Jihomoravský kraj, z.s. a ředitel FOOD WASTE INSTITUTU, z.s.