Českými médii právě proběhla zpráva, že Penny Market dosáhl za minulý rok tržeb přibližně 64,9 miliardy korun a čistého zisku kolem 1,2 miliardy. Zisk meziročně vzrostl o 3,5 procenta a tržby asi o pět procent.
Fantastický zisk? Ano. Fantastická ziskovost? To už je trochu jiný příběh. A právě tady začíná ekonomická debata o plýtvání potravinami, kterou bychom měli vést častěji.
1,2 miliardy je na první pohled fantastický byznys. Jenže vydělme zisk tržbami. Dostaneme přibližně 1,85 procenta. A najednou se na potravinářský maloobchod díváme trochu jinak.
Chleba, zbraně, drogy a software
Položme si poněkud provokativní otázku: co je nejlepší byznys? Prodávat chleba? Vyrábět zbraně? Prodávat drogy? Nebo software? Nelegální obchod s drogami ponechme stranou. Přesná čísla o jeho čisté ziskovosti z pochopitelných důvodů neexistují a cenová přirážka není totéž jako čistý zisk.
U legálního byznysu už ale porovnávat můžeme.
Technologické společnosti mohou dosahovat čistých marží v desítkách procent. U obranného průmyslu bývají čisté marže výrazně nižší. A pak přijdeme k supermarketu, kde se pohybujeme často jen v několika procentech.
Penny podle aktuálních českých čísel vytvořilo z každých 100 korun tržeb přibližně 1,85 koruny čistého zisku.
To je zásadní informace. Obchod s potravinami totiž není tiskárna na peníze. Je to především obrovský logistický stroj. Potravinu musíte objednat, vyrobit nebo vypěstovat, převézt, někdy chladit či mrazit, skladovat, rozvézt na prodejny, vybalit, vystavit, hlídat její datum spotřeby, několikrát přecenit – a nakonec doufat, že ji někdo koupí.
A když ji nikdo nekoupí? Máme problém.
Kolik musí supermarket prodat, aby zaplatil jeden vyhozený jogurt?
Tady začíná být food waste zajímavý i pro finančního ředitele. Představme si pro jednoduchost obchod s čistou marží 2 procenta. Ze 100 Kč tržeb mu tedy po odečtení všech nákladů zůstávají přibližně 2 Kč čistého zisku. Teď si představme ztrátu, která firmu skutečně stojí 100 Kč. Kolik dodatečných tržeb potřebuje při stejné dvouprocentní čisté marži, aby vytvořila 100 Kč čistého zisku? 5 000 korun. To je samozřejmě zjednodušená ilustrace, nikoli účetní kalkulace konkrétního vyhozeného výrobku. U potraviny za 100 Kč není ekonomická ztráta automaticky 100 Kč maloobchodní ceny – rozhodující jsou pořizovací cena, DPH, variabilní náklady, případná sleva, náklady likvidace a další položky.
Princip je ale důležitý: V nízkomaržovém odvětví bolí zbytečné náklady mimořádně silně. A food waste je náklad. Nejen ekologický. Nejen sociální. Ekonomický.
Nejlevnější odpad je ten, který vůbec nevznikne
V debatě o potravinových odpadech se často soustředíme na poslední fázi. Co uděláme s jídlem, které zbylo? Dáme ho potravinové bance? Zpracujeme ho? Pošleme do bioplynové stanice? Zkompostujeme? To všechno má význam. Ale ekonomicky existuje ještě lepší řešení: Nenechat přebytek vůbec vzniknout. Objednat správné množství. Lépe předpovědět poptávku. Včas zlevňovat. Lépe pracovat s datem spotřeby. Optimalizovat velikost balení. Přesouvat zásoby mezi prodejnami. A pokud už vznikne bezpečný jedlý přebytek, dostat ho co nejrychleji k lidem, kteří ho snědí.
To není zelená ideologie. To je management.
Jeden investovaný dolar může přinést čtrnáct
Existují přitom data, která jsou pro finanční ředitele možná zajímavější než všechny environmentální kampaně dohromady. Analýza iniciativy Champions 12.3 zkoumala přibližně 1 200 provozů 700 firem v 17 zemích, včetně potravinářského maloobchodu, výroby, hotelnictví a gastronomie. Téměř všechny analyzované provozy dosáhly při investicích do snižování food waste kladné návratnosti. A polovina dosáhla návratnosti nejméně 14 ku 1.
To už není společenská odpovědnost. To je investice.
Podobná čísla vidíme v gastronomii. Analýza 114 restaurací ve 12 zemích zjistila, že na každý dolar investovaný do omezení kuchyňského potravinového odpadu připadalo v průměru sedm dolarů úspor. Během jediného roku restaurace snížily množství odpadu v průměru o 26 procent.
Proč? Protože méně nakoupily. Lépe využily suroviny. Snížily náklady na odpad. Lépe pracovaly se zásobami.
Žádné kouzlo. Prostě produktivita.
A přesto stále vyhazujeme
Nejnovější zpráva Champions 12.3 ze září 2026 upozorňuje, že svět postupuje ke splnění cíle snížit potravinový odpad do roku 2030 příliš pomalu. Současně ale ukazuje, že firmy, které problém skutečně začaly řídit, dosahují velmi významných výsledků. Ingka Group, Ajinomoto a Carrefour podle zprávy snížily food loss and waste o více než polovinu.
A začíná do toho vstupovat umělá inteligence.
Ve dvoutýdenním pilotním projektu Nestlé dokázala technologie využívající AI identifikovat místa vzniku odpadu tak, že podle zprávy došlo v jednom závodě k poklesu jedlého potravinového odpadu o 87 procent. Systém počítačového vidění společnosti Cargill zase zvýšil výtěžnost při zpracování masa o 3 až 5 procent.
To ukazuje, kam se celý obor posouvá.
Food waste přestává být jen záležitostí kontejneru za supermarketem. Stává se otázkou dat, predikce, logistiky a řízení produktivity.
Food waste jako KPI
Možná bychom tedy měli změnit slovník. Potravinové odpady bývají součástí ESG reportů, udržitelnosti nebo CSR. Proč ale nejsou stejně samozřejmou součástí porady finančního ředitele? Každý retailový řetězec sleduje tržby na metr čtvereční, produktivitu zaměstnanců, průměrnou hodnotu nákupního košíku, obrátkovost zásob nebo provozní marži.
Stejně samozřejmě by měl znát: Kolik korun potravinového přebytku připadá na milion korun tržeb? Kolik procent jedlých přebytků dokážeme prodat se slevou? Kolik dokážeme darovat? A kolik skutečně skončí jako odpad? Teprve potom můžeme začít jednotlivé řetězce smysluplně porovnávat.
Který supermarket je nejlepší?
Možná jsme si dlouho kladli špatnou otázku. Ptáme se, který supermarket je nejlevnější.
Ptáme se, kdo má nejvyšší tržby. Ptáme se, kdo vydělal nejvíc.
Food Waste Institut by chtěl přidat ještě jednu: Kdo dokáže nejlépe hospodařit s potravinami, které mu byly svěřeny?
Protože supermarket, který dokáže při stejných tržbách vyhodit polovinu potravin než jeho konkurent, není pouze ekologičtější. Je pravděpodobně také lépe řízený.
A pokud vzniklé jedlé přebytky včas předá potravinovým bankám a dalším organizacím místo toho, aby skončily jako odpad, přidává k ekonomické efektivitě ještě společenský užitek.
Tohle jsou tři různé úrovně a jejich pořadí bychom neměli zaměňovat: nejprve vzniku přebytku zabránit, potom jej pokud možno prodat a využít k původnímu účelu, a pokud to už nejde, zachránit bezpečné jedlé potraviny pro lidi.
Likvidace má přijít až nakonec.
Miliardový zisk není argument proti supermarketům
Vraťme se tedy k oněm 1,2 miliardy korun. Je snadné napsat titulek: Penny vydělalo miliardu. Mnohem zajímavější je dodat: aby tuto miliardu vydělalo, muselo vytvořit skoro 65 miliard korun tržeb. A právě proto má boj proti food waste v retailu tak obrovský ekonomický potenciál.
V odvětví, kde o výsledku rozhodují jednotky procent, není procento zbytečně ztracených potravin maličkost. Je to konkurenční výhoda, která čeká na využití. Možná tedy nepotřebujeme přesvědčovat obchodníky, aby omezovali plýtvání proto, že je to správné. Stačí jim ukázat účet.
Nevyhazovat potraviny není charita. Je to produktivita.
Autor textu: Pavel Kosorin, ředitel Potravinové banky pro Brno a Jihomoravský kraj, z.s. a ředitel FOOD WASTE INSTITUTU, z.s.

