Blog

Během pandemie se proměnilo vnímání spotřebitelů, resp. jejich pohled na plýtvání. Ochota zabývat se tímto tématem se dle zprávy Výzkumného institutu Capgemini zdvojnásobila. Data ukazují, že zatímco před rokem 2020 si problém plýtvání potravinami uvědomovalo 33 % spotřebitelů, v současné době je to 72 %. Důvodem jsou rostoucí ceny potravin, problémy s dodavatelskými řetězci, pandemie a zvyšující se povědomí o udržitelnosti.

Potravinový odpad je významným zdrojem skleníkových plynů: způsobuje 8–10 % globálních emisí. Asi 40 % globální potravinové produkce se přitom vyhodí ještě předtím, než se stihne zkonzumovat. S omezením ztrát i plýtvání mohou výrobcům a maloobchodníkům pomoci technologie, například budováním inteligentních dodavatelských řetězců.

Přestože mají biologicky rozložitelné odpady vysoký energetický potenciál a jen v České republice jich ročně vzniká až 2 miliony tun, končí běžně nevyužité na skládkách, odkud ohrožují životní prostředí. Jejich odklonem ze skládek a následným energetickým využitím by přitom u nás bylo možné ušetřit přes 200 milionů m3 emisí oxidu uhličitého, a dokonce více než 300 milionů m3 emisí metanu, které jsou klíčovými plyny způsobující tzv. skleníkový efekt.  Řešením je ekologická recyklace na zelenou energii.

Problém s plýtváním potravin a jejich ztrátami přispívá k riziku vzniku nedostatku jídla a negativně ovlivňuje životní prostředí. Evropské státy se zavázaly k dosažení cílů stanovených OSN pro udržitelný rozvoj, konkrétně k redukci množství vyhozených potravin na osobu o 50 % do roku 2030.

Jaké druhy potravin nejčastěji končí jako odpad a proč k tomu dochází? Tato problematika je zajímavá nejen z hlediska odpadového hospodářství, ale i z toho důvodu, že takto nevyužité potraviny představují i ztrátu finančních prostředků. Původně jsem se zamýšlel nad kompostováním. Při rešerši materiálů jsem narazil na několik podrobných evropských studií o bioodpadech a věnoval jsem se jejich prostudování.

Změny klimatu a oteplování Země jsou ovlivněny mimo jiné i emisemi skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý. Tento plyn se uvolňuje také z potravin, které jsou vyhozeny a končí na skládkách.

Česká republika patří v oblasti plýtvání potravinami v domácnostech mezi úspěšnější státy EU. Téměř 80 % Čechů udává, že neplýtvá potravinami vůbec nebo plýtvá pouze do 5 % z obstaraných potravin. Není ale jasné, jak dlouho si tento výsledek udrží. Generace Z, lidé narození mezi lety 1996 a 2009, plýtvá potravinami nejvíce. Na generaci Z se proto zaměřily odbornice z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Vědci z brněnské Mendelovy univerzity, konkrétně z Provozně ekonomické fakulty, se dlouhodobě  věnuje projektům, které se týkají výzkumu i osvěty spojené s plýtváním potravinami v domácnostech. Po nedávno úspěšném ukončení experimentu zjistili, jaké množství potravin končí ve směsném komunálním odpadu. Průměrně je to 36,4 kg za rok, v sídlištní zástavbě pak až 53 kg na osobu. Dále se chce tým brněnských výzkumníků zaměřit na to, jak by se mohl tento odpad dále zpracovat a využít. Nový tříletý výzkum podpořila částkou 6 milionů korun Grantová agentura Gregora Johana Mendela.

Jako nejvýznamnější původce gastro odpadu můžeme v tuzemsku označit domácnosti.  Pozitivní vak je, že se Česko umísťuje pod průměrem Evropské unie, když na každého občana připadá ročně přibližně 56 kilogramů nevyužitých potravin. Vyplývá to z údajů Ministerstva zemědělství ČR (MZe).

Z celosvětově vyrobených potravin se asi jedna třetina nevyužije, z čehož na domácnosti připadá zhruba polovina. Jedním z článků v koloběhu jsou samozřejmě i obchodní řetězce. Jaké nástroje používají v boji proti nadměrné produkci odpadu z potravin?

Plýtvání potravinami má i finanční hledisko, úspory se u čtyřčlenné domácnosti šplhají do tisíců ročně. Podle společného výzkumu VŠE v Praze, Mendelovy univerzity a organizace Zachraň jídlo by čtyřčlenná rodina mohla ročně ušetřit 14 076 Kč, což v přepočtu na průměrnou domácnost s 2,33 členy činí 8 199 Kč.

Studie "Charakterizace a řízení ztrát a odpadu potravin v Severní Americe" od Komise pro environmentální spolupráci se zaměřuje na významný problém ztrát a odpadu potravin (ZOP) v Kanadě, Mexiku a Spojených státech. Ročně vzniká přibližně 168 milionů tun ZOP na všech úrovních dodavatelského řetězce, což má značné environmentální a socioekonomické dopady, včetně emisí metanu z odpadových skládek, neefektivního využívání zdrojů a ekonomických ztrát.